Trup

Tvoří bočnice z balsy tl. 3, zpevněné až za odtokovou hranu křídla překližkou tl. 0,8 a přepážky 1-4 z překližky tl. 3. Motorové lože z překližky tl. 6, oboustranně polepené cuprextitem tl. 1,5, je zalepeno ve výřezech v přepážkách 1 a 2. Mezi přepážkami 2 a 3 vyztužíme trup shora mezi bočnicemi překližkou tl. 2 a dole balsou tl. 3, čímž vznikne schránka pro nádrž, která se do trupu vkládá výřezem v bočnici na vnitřní strane trupu. V bočnicích vyřízneme otvor pro uložení křídla; odříznuté části bočnic přilepíme ke křídlu. Vpredu i vzadu mezi ně zalepíme desky z překližky tl. 3, zesílené cuprextitem tl. 1,5, jež jsou zelepeny v přepážkách 2 a 3. Duralovými pozdry procházejí vpředu i vzadu dva šrouby M3, jimiž je křídlo připevněno k trupu. Pod křídlem je trup mezi bočnicemi vyztužen překližkou tl. 1.

Horní část trupu je z bloků balsy, bybroušených do oblého tvaru a zevnitř vydlabaných na tloušťku stěny 3. Předek trupu je dotvarován ze zbytků balsy. Odnimatelnou část trupu nad křídlem na okrajích zpevníme překližkou tl. 1. K trupu ji upevníme vpředu čepem a vzadu šroubem M3. Přepážky zadní části trupu slepíme z balsových lišt o průřezu 3×10. Spodní část trupu je z balsy tl. 10, po vybroušení do oblého tvaru odlehčené vydlabáním. Horní část trupu plynule přechází do SOP, slepené rovněž z balsy tl. 10. Zadní, stavitelná část SOP je ke kýlovce připojena dvěma závěsy z hliníkového plechu tl. 1. Po zalétání modelu, je ke kýlovce přilepíme.

Vodorovná ocasní plocha

Stabilizátor vybrousíme ze dvou lehce slepených prkének balsy tl. 7. Pak obě poloviny oddělíme, zevnitř opatrně vylehčíme a opět slepíme Epoxy 1200. Střední část v šíři 50 mm přelaminujeme tenkou skelnou tkaninou. Výškové kormidlo je z lehké zrcadélkové balsy tl. 10.

Podvozek

je z duralu tl. 2,5. Každá podvozková noha se nasunuje do trupu samostatně. Lože podvozku tvoří deska z překližky tl. 5, se děma maticemi M4, kterou vlepíme mezi bočnice trup k přepážce 3. Vpredu i vzadu je podvozek veden pásky překližky tl. 3. Obě nohy jsou přitaženy šrouby M4, procházejícími spodkem trupu. Kryty kol o průměru 45 mm slepíme ze zbytků balsy tl. 10 a vybrousíme. Pak je přelaminujeme tenkou skelnou tkaninou. Ostruha je z drátu do jízdního kola o průměru 2.

Přední část trupu až na za podvozek je přelaminována teknou skelnou tkaninou. Také přechody mezi křídlem a upevňovacími deskami a mezi trupe a stabilizátorem, jsou vyztuženy pásky skelné tkaniny.

Řízení

se musí pohybovat lehce, ale bez vůlí a musí být dostatečně tuhé. Poutací lanka procházející křidlem mají průměr 1; získáme je rozpletením lanka z lanovodu k zadní brzdě jízdního kola. K vahadlu jsou připojena oky z ocelové struny o průměru 1 a zajištěna vázacím drátem a pájením. Hřídel vahadla o průměru 4, je uložena v kuličkových ložiskách a prochází až nad potah křídla. Na konci je připájena páka z ocelového plechu tl. 1,5 s ocelovým čepem o průměru 3. Páky vztlakových klapek a výškovky jsou z drátu do jízdního kola o prů 2,7, s vyválcovaným závitem M3, ohnuté a spájené tak, že vlasntí páku tvoří konec drátu se závitem M3. Na páky je našroubován nástavec z duralové kulatiny, nebo šestihranu s ocelovým čepem pro připojení táhla. Tak lze délku páky seřídit a zajistit maticí M3. Na čep je nasunuta koncovka táhla z duralu o průměru 6, podélně vyztužené uhlíkovýmy vlákny. Vyztužení je nutné, neboť táhlo není v trupu vedeno, aby se zmenšilo tření.

Závěsy Modela před montáží očistíme od otřepů, připadně zvětšíme otvory pro čepy tak, aby se pohybovaly zcela volně.

Povrchová úprava.

Kostru třikrát natřeme směsí nitrolaku se Sypsi (nebo lépe křemelinou) a po zaschnutí přebrousíme brusným papírem zrnitosti 320. Křidlo potáhneme tlustším papírem, trup a VOP polepíme tenkým. Celý model pak sedmkrát lakujeme napínacím lakem. Každou vrstvu necháme nejméně jeden den vyschnout a přebrousíme papírem zrnitosti 320. Je třeba postupovat opatrně, abychom nepřebrousili potah na žebrech a lištách křídla. Do posledních tří až čtyř vrstev laku přidáme opět Sypsi atp. Prototyp modelu byl natřen barevnými polyretanovými laky Pactra (USA). Celý model jsem nejdříve čtyřikrát lakoval bílým emailem, každou vrstvu jsem po dvou až čtyřech dnech přebrousil; první nasucho, papírem zrnitosti 400, další dvě pod vodou. Poslední vrstvou laku jsem už dosáhl kvalitnímo povrchu. Pak následovaly dva až tři nátěry barevných doplňků a písmen. Povrchová úprava prototypu trvala asi sto deset hodin, což představuje přibližně jednu třetinu celkového času potřebného ke stavbě.

Motorová skupina.

V loňském roce jsem získal motor ST46, který v současné době používá většina akrobatů v Evropě. Při poměrne malé hmotnosti, má velký kroutící moment při nízkých otáčkách. Vyzkoušel jsem různé vrtule v rozdílných režimech letu i chodu motoru a nakonec jsem zůstal u rozměru 300/170. Motor točí na zemi 8000 ot/min. Nádrž je v principu systém Reguflo, tak jak ji před léty (Modelář 12/1966) upravil a používal A. Chalupa. Při osazení motoru difuzérem o průměru 6,5 mm, stačí její objem zhruba 90-100 cm³, na šest a půl až sedum minut letu.

Létání.

Předpokladem úspěchu v kategorii F2B je pohoda a klid při létání. Kromě dobrého modelu, kterým UNO podle mého názoru je, to podmiňuje i kvalitní tréningový prostor a přítomnost věci znalého modeláře, který může být při tréningu námomocen radou a kritikou. Letos jsem například jezdil trénovat do Hradce Králové, neboť v Praze jsem přes veškerou snahu nenašel místo, kde bych mohl pravidelně létat. Proto přeji všem, kdo si UNO postaví, především hodně klidu při tréningu.