obr. 1
obr. 1
Teoretických úvah, akú kategóriu zvoliť je mnoho. Najmä pre modelára, ktorý sa síce rozhodol, že sa bude venovať upútaným modelom, ale ktorú z kategórií upútaných modelov si vyberie, k tomu sa nejako nevie odhodlať.
O tom, aké kategórie sa v účkach lietajú, píšem na inom mieste, ale podľa mňa to rozhodovanie naozaj nie je ľahké. Sám som takýmto rozhodovaním prešiel. Keď som zistil, že modely UŠ mi nestačia, polomakety ma nejako nikdy neoslovili (na makety nemám trpezlivosť), začal som sa venovať combatom (F2D). Tu som jednak videl dynamiku a jednak adrenalín, ale aj pri tejto kategórii som dlho nevydržal. Prečo? Ťažko povedať, ale oslovili ma najviac rýchlostné a tímové modely. Tým tímovým (F2C) som sa nevenoval vôbec, aj keď ... Nikdy nehovor nikdy.
Práve rýchlostné modely ma oslovili natoľko, že som sa im venoval istú dobu plným zaujatím. Napriek tomu, že som v nich nedosiahol nejaké mimoriadne úspechy (príčin bolo viac a nie je to na krátku debatu), ale momentálne jednoducho na ne nemám čas. Napriek tomu som presvedčený, že sa raz k nim opäť vrátim aktívne, aj keď asi nie na reprezentačnej úrovni. Je to moja najobľúbenejšia trieda modelov.
Mal som (a zničil som) veľa modelov, niektoré boli lepšie, iné horšie, ale to tak chodí, keď je človek ovplyvnený rôznymi pohľadmi a názormi na vec. Ale v dobe keď som začínal, nedostal sa mi do ruky vhodný školný, či tréningový model. Neskôr som jeden mal, skonštruoval ho pán Jurkovič.
Model bol celkom dobrý, ale prišiel možno neskoro na to, aby som sa s nim učil lietať, pretože prišiel v dobe, keď som mal za sebou získanie prvej výkonnostnej triedy (dosiahnutím rýchlosti 240 km/h). Jeho plán aj stavebný popis časom na týchto stránkach uverejním, ale bol aj jeden lepší model, od môjho priateľa Janka Bubeníka staršieho.
Teraz ale, chcem venovať priestor jednému modelu, ktorý bol v časopise Modelář zverejnenený v roku 1982 ako pripomenutie kategórie RODEO. Jedná sa o model konštruovaný koncepčne podľa vzoru modelov z rokov päťdesiatych a šesťdesiatych a jeho koncepcia slúžila pri obnovení tejto kategórie, z iniciatívy Modelklubu Svitavy, v deväťdesiatych rokoch.
Jeho konštruktérom je, dnes žiaľ nebohý, zaslúžilý majster športu pán Milan Vydra. Nasledujúci článok vydal časopis Modelář (dúfam, že mi jeho reedíciu nebudú mať za zlé).
Pre začiatok v kategórii rýchlostných modelov, uvádzam nasledujúci článok, ktorý vyšiel v časopise Modelář v roku 1982.
Pavol Barbarič
Zasloužilý mistr sportu Milan VYDRA
V padesátých létech zaznamenali českoslovenští modeláři první velké mezinárodní úspěchy. Zasloužili se o ně především naši reprezentanti v kategorii upoutaných rychlostních modelů. Jména Husička, Sladký, Pech, ale i další se vesměs ve spojení se superlativy objevovala na stránkách všech modelářských časopisů.
Upoutané rychlostní modely se ve světe létají i dnes, jen jména čs. reprezentantů z popředí výsledkových listin jaksi vymizela. Jsou pro to různé důvody, jedno je však jisté: mají-li se čs. rychlostní modeláři vrátit na pozice dobyté jejich předchůdci, musí mít tato kategorie u nás širší zázemí. Všem upoutaným modelářúm, kteří mají chuť se zasnoubit s rychlostí, proto předkládám návod, jak postavit rychlostní model z dostupného materiálu, jen se základními nástroji. Je samozřejmé, že tento model nebude lámat rekordy, ale i dnešní mistři mají za sebou dlouholetý vývoj, na jehož začátku stáli v letovém kruhu s podobně jednoduchými modely.
obr. 2
A nyní už k stavbě. Návrh představuje rychlostní model s charakteristickými tvary, ne ovšem tak aerodynamicky propracovanými, jak je má špičkový model této kategorie. Na prvrním obrázku jsou uvedeny základní rozměry modelu a odhazovacího čtyřkolového podvozku. Obrázek druhý, znázoròuje v axonometrickém pohledu způsob sestavení trupu z předem opracovaných částí. Hlavním stavebním materiálem je překližka a dřevěná prkénka (buk, palsa, lípa, olše atp.). K lepení použijeme Epoxy 1200 nebo Lepox. Než ovšem začneme model stavět, musíme si nakreslit přesný stavební výkres (příklad výkresu trupu je na barevném přetisku). Při návrhu rozměrů trupu vycházíme z rozměrů použitého motoru, nesmíme také zapomenout na prostor pro nádrž a palivové potrubí.
spodní části trupu 1, tzv. vaničku, zhtovíme nejlépe z tvrdého dřeva (buku). V přední části do ní zapustíme duralové hranoly s otvory se závitem pro šrouby držící motor. Hranoly můžeme také nahradit maticemi zalitými epoxidem. Druhou vrstvu 2 vyříznéme z vícevrstvé překližky tl. 2 až 3mm. Dno vaničky 3 zhotovíme z lípy (topolu, olše) nebo tvrdé balsy. Předek trupu je doplněn výkližkem 4 z tvrdého dřeva.
je složena ze tří vrstev. První 5 je opět z překližky tl. 2 až 3 mm, druhá, 6 a třetí 7 je z lípy nebo z tvrdé balsy. Do třetí vrstvy musíme ještě zhotovit výřezy pro zapuštění křídla a karburátor motoru, které v axonometrickém pohledu nejsou zkresleny.
Před slepením k sobě, všechny díly sesadíme a zkontrolujeme, zda je v trupu dostatečně velký prostor. Po slepení vnitřek trupu začistíme, upravíme výřez pro karburátor a všechny hran trupu zaoblíme. Předek trupu upravíme tak, aby přechod od kuželu vrtule (pokud kužel nepoužijeme, tak od unašeče vrtute) byl plynulý. Na spodní část trupu přilepíme nebo přišroubujeme lyži z hliníku nebo duralu.
obdélníkového průřezu se souměrným profilem o maximální tlouštce asi 8 mm, zhotovíme z tvrdé balsy. Je výhodné slepit je ze dvou prkének, mezi něž zadlabeme a zálepíme trubky pro řídicí dlráty. Podobně uložíme do křídla i páku řízeòí tak, aby co nejméně přečnívala do vnitřku trupu.
vyřízneme z duralového plechu tl. asi 1 mm nebo z překližky tl. 2 mm a zaoblíme hrany. Táhlo řízení k výškovce zhotovíme z drátu do jízdního kola o průměru 1.8 až 2 mm.
nejsou kapotováný, aby bylo možné jednodše nasazovat tlumič či laděný výfuk.
K dokončení modelu jsou ještě zapotřebí šrouby spojující horní část trupu s vaničkou. Musí být nejméně dva: vpředu před, nebo za motorem a na konci trupu.
(v návrhu trupu čárkovaně) postačí klasická. Je důležité, aby byla vyšší a úzká. Za letu se totiž vlivem odstředivé síly hladina paliva vychyluje, což může být u širší nádrže příčinou nerovnoměrného chodu motoru. Vývod paliva musí být jako u všech upoutaných modelů na opačné straně, než jsou řídící dráty.
Při vlastním létání nesmíme zapomenout na otázku bezpečnosti. Maximální pozornost věnujeme pevnosti závěsu řídicích drátů i drátů samotných. Pro bezpečné létání postačí dráty o průměru 0,3 mm, vždy však vyžadujeme, aby pomocníci nebo případní diváci, byli skryti za ochrannou sítí.
V leteckomodelářských klubech je i dnes řada modelářů, kteří s rychlostními modely v dobách jejich slávy létali. Ti vám mohou pomoci řešit některé detaily, které by v tomto popisu zabraly příliš mnoho místa. Doporučuji proto všem zájemcům o létání s rychlostními modely, aby se zapojili do činnosti některého klubu.
© MODELÁŘ, 5/1982/142
Poznámka:
Mnohé technologické postupy sú dnes už prežité a ťažkosti s materiálom (balza, preglejka) už tiež dnes nemáme, preto uverejním upravený plánik a stavebný postup. Už samotný výkres (vpravo hore) je mierne modifikovaný, zo skice v Modelári, pretože sa pôvodný výkres pána Vydru, s najväčšou pravdepodobnosťou, nezachoval alebo by bol len veľmi ťažko dostupný. Navyše štartovací vozík už na kresbe nemá vôbec vhodnú konštrukciu a rekonštruovať takú malú kresbu do prijateľne kvalitnej podoby je veľmi pracné, tak som nakreslil návrh, síce v rovnakom duchu, ale modernejšími prostriedkami a prepracoval som pár detailov.
Oproti pôvodnému postupu sa zmení tvar a profil krídla a tiež aj použité lepidlá. Pribudne napríklad povrchová úprava - spevnenie povrchu laminovaním (nie je nutné) a samotný výkres, inšpirovaný konštrukciou pána Vydru, pripravím a na tomto mieste uverejním ako popis stavby, tak samotný plán.