Jednou ze základních podmínek pro dosaženi špičkových výsledků ve všech druzích sportů, je široká základna sportovců. To platí i v modelářství. Než se však kdokoli propracuje do této základny, musí nejprve začít, pak pokračovat. Učit se a snažit se, věnovat se plně zvolenému oboru činnosti. Musí vědět nejen co chce (nebo si přeje), ale i jak toho dosáhnout. Model, který vám tentokrát předkládáme, je jednou z odpovědí na otázku "jak začít". Mnoho mladých zájemců o upoutané modely bývá odrazeno od další činnosti tím, že si zvolí nevhodný model. Dokončí-li jej většinou bez rady zkušenějšího - bývá výsledkem let podobný pošetilému skoku bájného Ikara. Po jednom či více neůspěších, pak nerozmnoží mladí zájemci sportovní základnu, ale dav zatrpklých odpadlíků. Jsou zklamáni neůspěchem své práce i promarněním úspor, které se s hromádkou balsových třísek změnily ve velmi drahé topivo. Obojí je přepych, který si nemůžeme dovolit. Proto vám nabízíme model navržený speciálně pro nezkušené, které je materiálově nenáročné, stavebně jednoduché a má dobré letové vlastnosti. Dalo by se použít i sloganu: "V neděli může létat ten, kdo si ve čtvrtek koupí MODELÁŘE, v pátek materiál a v sobotu postaví model."
Tak takto začínal článok v časopise Modelář ako predslov k návodu na stavbu cvičného modelu BAŽANT. Celý návod, s niekoľkými poznámkami a pôvodnými fotkami som oskenoval a spracoval spolu s výkresom, ktorý som v AutoCAD-e prekreslil z originálu.
Slova v úvodu nejsou nadsazená: Ověřili jsme si, že model je schopen postavit bez pomoci instruktora a létat s ním i úplný začátečník, průměrně zručný. K pohonu lze použít motor o objemu 1 až 1,5 cm3. Ze známých to jsou MVVS 1,5 D, JENA 1, MK-16 a 17, jakož i nově dovezený sovětský STRIŽ 1,5 cm3 (dnes je ponuka motorov trochu iná, preto je možné použiť motory do objemu 2 cm3, například MVVS 2, alebo Modela Junior 2, prípadne iné. Na výkrese sú uvedené príklady lôžka).
Všechny míry na výkrese ve skutečné velikosti jsou v milimetrech. Nejsou uváděny rozměry u částí, které sestavujeme na plánku, lze si je však odměřit. Navíc je na výkrese zakresleno rozmístění balsových dílů na prkénkách tloušťky 5 a 10 mm. Je z něj patrno, že model byl navržen s ohledem na spotřebu co nejmenšího množství balsy bez zbytečného odpadu. Na celý model stačí jedno prkénko tl. 10 mm a jedno tl. 5 mm balsy středně tvrdé až tvrdé. K lepení postačí Kanagon (v dnešnej době skôr PUREX, Duvilax L-50, alebo 5 minutové epoxidové lepidlá), na důležité spoje je ovšem vhodnější - i když zdlouhavější - používat EPOXY-1200.
Balsová prkénka před použitím vybrousíme, aby na nich nebyly nerovnosti, přelakujeme je dvakrát řídkým čirým nitrolakem a opět vybrousíme. Pokud nemáme dostatečně široké prkénko 5 mm balsy, slepíme na tupo dvě užší. Díly rozmístíme na prkénko podle předlohy - šrafované plochy značí odpad (na výkrese nie je šrafovanie). Díly vyřízneme ostrým modelářským nožem, tlustší holicí čepelkou nebo lupenkovou pilkou.
Křídlo sestává z dílů 1, 2, 3 z balsy tl. 10 mm a z dílů 4 až 9 z balsy tl. 5 mm. Sestavujeme je na rovné pracovní desce (hobra. dřevotříska, rýsovací prkno nebo - pokud to maminka dovolí - kuchyňský vál), na kterou napneme plánek a přes něj tenkou fólii PVC jako ochranu před poškozením.
Papír Mikalenta nelze vypínat vodou! (Nevypne se po uschnutí, naopak povolí.) Lakujeme jej pouze vypínacím nitrolakem.
Trup je zhotoven ze středně tvrdé až tvrdé balsy tl. 10 mm a v přední části oboustranně zesílen překližkou tl. 1 až 1,5 mm.
Trup nesestavujeme samostatně, proto o tom bude řeč až při celkové montáži modelu.
zhotovíme z 5mm balsového prkénka tímto postupem:
může mít páky buď z překližky tl. 2 mm. nebo z duralového plechu tl. 1,5 mm. Druhý způsob vyžaduje větší dovednost, ale řízení je trvanlivější. Hlavní páka 19 je v obou případech stejná. řídicí páka výškovky je v překližkovém provedení označena 16 a v plechovém 16A. Řídicí táhlo je ze smrkové lišty 3×3 mm. k níž přivážeme a přilepíme drátěné koncovky 20. Ty uděláme z vyplétacích drátů pro jízdní kolo s hlavičkou, na níž zapilujeme dosedací část. Otvory pro koncovky táhla v obou řídicích pákách směji mít jen nejnutnější vůli (drát v nich nesmí viklat). Vodicí očka řídicích lanek zhotovíme z kancelářských sponek (lepšie je použiť oceľový pružinový drôt Ø 1mm).
Podvozek 22 ohneme podle výkresu z vyplétacího drátu do kola malého motocyklu nebo mopedu (alebo drôt pružinovej ocele Ø 3mm). Pilkou na kov odřízneme koncovou hlavičku. Ohýbat začneme (POZOR na oči!) do konce se závitem: při montáži podvozku bude závit směřovat z letového kruhu. Kola o rasi 50 mm jsou pneumatická nebo s obručemi z mechové gumy. Ostruhu 23 ohneme ze zbytku drátu do kola.
Palivová nádrž je k dostání v modelářské prodejně hotová. Volíme raději menší o objemu nejvíce asi 35 cm3. Lze ji také zhotovit po domácku z vyrovnaného plechu z asi kilogramové konzervy (tl. 0,3 mm), bez pájení cínem to však nejde. Trubky budou mosazné nebo měděné o Ø 3/ 2 mm. Před použitím nádrž (i koupenou) vyzkoušíme tlakem vzduchu ve vodě na těsnost. Odstraněním všech nečistot a zbytků pasty po pájení je samozřejmé.
opět na plánku na rovné pracovní desce. Jednotlivé díly však již nepropichujeme. ale pouze špendlíky zajišťujeme po obvodě ve správné poloze.
je jednoduchá. Celý model pouze nalakujeme jednou až dvakrát - mírně zředěným bezbarvým nitrolakem. například na parkety. Před tím můžeme udělat barevné doplňky na křídle. trupu a vyznačit kabinu.
Kontrola. Po dokončení stavby zkontrolujeme především polohu těžiště tak, že úplný model podepřeme prsty pod křídlem. aby visel vodorovně. Poloha těžiště musí být v rozrazí, které je uvedeno na výkrese (pohled ze strany). Čím více v uvedeném rozmezí bude těžiště vpředu, tím „ukáznění“ model poletí ale také bude méně ochoten reagovat naše řídicí zásahy. V žádném případě však těžiště nesmí být za osou závěsu řízení! Dále před prvním letem zkontrolujeme celkovou souměrnost modelu jakož i všechny upevňovací šrouby a funkci řízení.
s modelem BAŽANT je velmi snadné a zvládne je každý začátečník. Důležité je vědět, co chceme my, čeho jsme schopni a ceno je schopen model. Začneme od konce. Model muže létat vodorovně, vlnovky, okruhy nad úrovni 45o a výše, přemet, souvrat a s akrobatickou palivovou nádrží i let na zádech.
Čeho je schopen začátečník? Buďme soudní - úspěchem by pro každého mělo být dokončení letu. Nepřeceňujte, se a ovládejte se.
Start je základem pro zdárný let. Model necháme rozjet asi 2 až 3 metry s výškovým kormidlem mírně vychýleným směrem nahoru (nataženým). Model se vznese takřka sám a pozvolně stoupá. Zhruba ve výši 2 až 3 metry nad zemí, nepatrným vychýlením výškovky směrem dolů (potlačením) let modelu vyrovnáme, výškovku vrátíme do neutrální polohy a pokračujeme ve vodorovném letu. Během prvních letů s modelem, se nesnažíme o žádné obraty. Pouze opravujeme let tak, abychom letěli vodorovně.
Vynechávaní motoru nebo jakákoli změna v jeho chodu nám předem signalizuje, že brzy přestane pracovat a my se musíme připravit na přistání. Model ustálíme v letové hladině tak, jako po startu. V žádném případě se již nepokoušíme o jakýkoli obrat. Vyčkáme zastavení motoru a model s výškovým kormidlem v neutrální poloze, necháme letět až sám přistane.
Pro bezpečné létání je důležité, aby řídicí lanka byla vždy napjata. Dbáme na to již při volbě místa startu: má být tam, kde na model fouká vítr zezadu, raději ještě trochu dále po větru. I za letu si stále uvědomujeme, odkud fouká vítr a stoupavé lety děláme po větru. Stoupání proti větru mohou zmenšit rychlost modelu natolik, že ztratí tah do lanek a tím se stane neovladatelným.
Dalším prvkem, který musíme zvládnout, je změna letové hladiny. Učíme se létat ve vodorovné poloze na úrovni 45o a nad hlavou. Nejprve nacvičujeme změnu letu mezi sousedními letovými hladinami a potom i přechody mezi vodorovným letem a letem nad hlavou a naopak. Po každé změně je vždy nutné model ustálit a teprve po přelétnutí několika okruhů opět měnit výšku letu.
Vlnovky jsou sice první obratem, který začínající modelář „předvádí“, ale také prvním, který neumí. Většinou to je pouze marný boj o záchranu modelu. Budete-li umět létat vodorovně a měnit hladinu letu, pak teprve můžeme začít nacvičovat vlnovky. Vyvarujte se náletů, zbytečně vás ruší efekt nízkého průletu nad zemí a nejpozději třetí vlnovka prověří odolnost modelu při setkání se zemí.
Nácvik dalších letových obratů byl již v Modeláři popsán. Bude však lépe, když se poradíte se zkušenějším modelářem a dáte na jeho rady.
S modelem létáme na řídicích lankách zn. MODELA o Ø 0,2 mm a délce 10 až 12 m. Řídicí rukojeť vyřízneme ze 4 mm truhlářské překližky, vyvrtáme otvory pro poutací šrouby řídicích lanek a část, kterou budeme při létání držet v ruce, zesílíme buď zbytky balsy nebo smrkovými prkénky tak, aby dobře padla do ruky. Barevně odlišíme tu stranu rukojeti, na kterou při létání budeme zásadně připevňovat lanko na natažení výškovky. Zpočátku létáme s nejmenší vzdáleností lanek na rukojeti a teprve s přibývajícími zkušenostmi můžeme vzdálenost zvětšovat, čímž se řízení stane "ostřejší".
Závěrem jen tolik: Naučíte-li se všechny obraty, kterých je BAŽANT schopen, a to pouze s jedním exemplářem. bude to úspěch. K dosažení dalších cílů vede jen poctivá práce, píle, soustavný trénink a hlavně trpělivost. Potom z vás teprve mohou být další Drážkové, Trnkové, Gábrišové.
Zdeněk VÁLEK
POZNÁMKA: Kurzivou sázené míry jsou po létech dřeva