U-modely na „letadlové lodi"

Tento článok vyšiel v časopise Modelář 08/1968, strana 23 - ako zoznámenie s existenciou kategórie, ktorá sa u nás (vtedajšom Československu) nelietala, bola známa iba sprostredkovane a písalo sa o nej v známom modelárskom časopise Aeromodeller.
Vlastne aj dodnes sa u nás o nej veľa nevie a nikto sa jej nevenuje, u nás je tradičná kategória polomakiet SUM/ŠUM, ale kategória Carrier Deck je špecializovaná na modely z obdobia 2. svetovej vojny, ktoré lietali z lietadlových lodí. V prípade Carrier Deck, sa lieta viacero podkategórií, ktoré majú samozrejme svoje pravidlá a líšia sa aj podľa kontinentov. Obľúbené, alebo tradičné sú vo Veľkej Británii, Spojených Štátoch, Austrálii, Novom Zélande, ale lietali sa aj na MS upútaných modelov v roku 2002, v nemeckom Sebnitz, ako doplnková, nesúťažná kategória a prekvapivo sa jej súčastnilo celkom dosť súťažiacich (15 alebo 16).

Upoutané makety letadel pro mateřské letadlové lodé jsou kombinací rychlostního létání, stavby maket a kvality pilotáže. Jde vcelku o soutěž mimořádně náročnou pro účastníky a přitom velmi zajímavou pro diváky. Maketa paluby letadlové lodi pro britské mistrovství je na obrázku 1. Paluba je 13,5 m dlouhá, z toho prvých 6 m je určeno pro přistání, zbytek pro vzlet. Na přistávací části jsou v rozteči 0,6 m natažena ve výšce asi 25 mm nad palubou záchytná lana, zatížená na obou koncích závažími. Za tato lana zachytne při přistávání přistávací hák modelu a tažením závaží se brzdí rychlost. Přistání mimo plochu paluby lodi se považuje za nehodu jako ve skutečnosti. Ve vzdálenosti 18 m od osy přistávací plochy je značka, nad níž musí být při přistávání řídicí rukojeť, aby přistání bylo úspěšné.

Obr. 1 - Půdorys makety paluby britské letadlové lodi H.M.S. "Flycatcher"

Modely této kategorie jsou makety nebo polomakety letadel používaných na skutečných letadlových lodích (např. Hawker Sea Fury, Fairey Firefly, Blackburn Firebrand aj.). Základním požadavkem při jejich konstrukci je mimořádná robustnost vyplývající z toho, že jsou rychlé, poměrně malé (rozpětí do 1100 mm) a mají výkonné motory (většinou typ RC o objemu 10 cm3). Také nutná tvrdá přistání vyžadují robustnost. Mimořádná pozornost je věnována zástavbě motoru a brzdicího přistávacího háku. Často prochází trupem nosník z tvrdého dřeva, na němž je vpředu upevněno motorové lože a vzadu záchytný přistávací hák.

Z požadavku na pomalý let plyne, že jsou nutné vztlakové klapky a ovládání výkonnosti motoru. Na dobrou účinnost těchto zařízení lze usuzovat z toho, že prý u některých amerických modelů je rozdíl mezi maximální a minimální rychlostí až 160 km/h. Vztlakové klapky při tom musí odpovídat vzoru, čili nesmí se použít jako jejich náhrada např. sklápění křidélek ve stejném smyslu. K zvětšení rozdílu rychlosti je též možno použít vysouvatelného podvozku, ovšem za cenu větší složitosti a choulostivosti modelu. Pro ovládání vztlakových klapek a výkonnosti motoru se používají tři způsoby:

1. Třetí řídicí lanko napojené přímo na ovládání motoru,
2. RC servo napájené proudem přímo pomocí izolovaných řídicích lanek a ovládané spínačem na řídicí rukojeti; přenosnou baterii nese pilot,
3. Ovládání je vázáno na maximální výchylku výškovky.

Při řešení modelu se vztlakovými klapkami je třeba mít na paměti, že vysunutí klapek způsobuje značnou tíživost ve smyslu na hlavu. Tíživost se musí vyvážit velkou výchylkou výškovky ve smyslu tažení. To je celkem výhodné, protože velká výchylka znamená též značné zvětšení odporu a tím zmenšení rychlosti letu. Typický model pro soutěž na letadlové lodi je nakreslen v bokorysu na obrázku 2.

Obr. 2 - Typický model pro soutěž na letadlové lodi (bokorys)

Létání pozůstává ze tří částí:

1. Let velkou rychlostí (včetně vzletu) - sedm okruhů,
2. Let malou rychlostí - sedm okruhů
3. Přistání na tři doby se zastavením s využitím brzdicího háku.

Po ukončení letu velkou rychlostí soutěžící dá znamení, že začíná let malou rychlostí. Rozdíl rychlostí se boduje: 3 body za 1,6 km/h rozdílu. Před přistáním musí soutěžící dát opět znamení. Za správné přistání je 100 bodů, 50 bodů se sráží za přistání jen na dva body (tzn. pouze na hlavní podvozková kola) a dalších 25 bodů za jiné nepřesnosti, jako přistání jedním kolem mimo „palubu" apod.
Na „palubu" musí modelář s modelem nastoupit nejdéle do dvou minut po vyvolání a musí vzlétnout do tří minut poté, co oznámil, že je ke vzletu připraven. Tahání modelu za letu je zakázáno.

Toľko krátky popis tejto, u nás nie celkom známej, kategórie upútaných modelov. Ako sa uvádza v úvode článku, divácky by bola asi celkom zaujimavá, hoci sa v nej nelietajú žiadne akrobatické prvky. Mohla by byť ale zaujimavá aj pre modelárov, ktorí si chcú skúsiť niečo íné, než nutne čo najvernejšiu maketovosť (aj v rámci polomakiet je snaha o čo najvernejšie napodobenie prelohy, často na úkor letových vlastností).
Pre viac informácií, nech sa páči si otvoriť nalsedujúce odkazy: